O metodě

Tzv. Hejného metoda (se kterou se můžeme setkat i pod názvy „metoda prof. Hejného“ nebo „matematika prof. Hejného“) je označení pro způsob výuky matematiky, který se v posledních deseti letech významně rozšířil na českých základních školách.

V nejširším pojetí jde o označení pro celkové specifické pojetí výuky matematiky založené na teorii pedagogického konstruktivismu. Pokud bychom se ale na tzv. Hejného metodu podívali z hlediska teorie didaktiky, zjistili bychom, že je takové označení v zásadě nepřesné, protože je v tzv. Hejného metodě zahrnuto více výukových metod. Nicméně toto zjednodušené označení začala používat média, následně laická veřejnost a postupem času vešlo i do běžné komunikace mezi odbornou veřejností (i proto tento termín používáme vždy v uvozovkách).

Prof. Milan Hejný se experimentální výuce matematiky věnoval již od roku 1975 a své myšlenky odvozoval z pedagogického působení svého otce Víta Hejného na Slovensku. Od roku 1991 se s týmem dalších vědeckých a odborných pracovníků na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy věnoval rozvoji teorie generického modelu a koncipování tzv. teorie výuky orientované na budování schémat (VOBS).

Laicky profesor Hejný vysvětloval princip těchto schémat na znalosti vlastního bytu. Pokud si uložíme do hlavy schéma bytu, můžeme po chvilce přemýšlení spočítat, kolik v něm máme oken, dveří či koberců. Tradiční výuka matematiky probíhá naopak. Nejprve se berou okna, pak dveře, pak koberce, ale když se žáci dostanou ke kobercům, nepamatují si nic o oknech.

Konkrétní výuková prostředí vycházející z této teorie byla postupně ověřována na několika základních školách. K hromadnému využití tohoto pojetí výuky matematiky na českých základních školách nicméně došlo až po vydání a rozšíření učebnic Nakladatelství Fraus v roce 2007.