Zásady

Těmito zásadami se autorský tým řídí ve vyučování a jsou promítnuty v našich učebnicích:

Hierarchie cílů
Cíle výchovné jsou důležitější než cíle poznatkové, protože kvalitu společnosti určují více hodnoty mravní než hodnoty znalostí. Porozumění je důležitější než dovednost

 

Klima výuky
Mnohdy strach blokuje myšlení. Žák vydává mnoho energie na tlumení strachu a na myšlení se mu jí pak nedostává. Ovzduší vzájemné důvěry žáků a učitele podporuje žákovu (ale i učitelovu) radost z práce a jeho tvořivost. Žákův úspěch učitel se žákem citově spoluprožívá. Žákovu chybu pak  pomáhá bez emocí analyzovat a poučit se z ní. Chyba není jev nežádoucí. Analýza chyby je z nejúčinnějších způsobů nabývání znalostí.

 

Přiměřené možnosti pro každého žáka
Děti přicházející do 1. ročníku se většinou výrazně liší svými předchozími matematickými znalostmi a schopnostmi.  Některé neumějí napočítat do tří a některé pracují s trojmístnými čísly. Zvládnout tuto různorodost patří k nejnáročnějším úlohám učitelů prvních ročníků. Postup musíme zvolit takový, aby i mírně podprůměrné děti byly schopny učivo pochopit a dětem s vyspělejší kulturou matematického myšlení byly poskytnuty přiměřeně náročnější úlohy.

 

Poznatek získaný vlastní úvahou je kvalitnější než poznatek převzatý
Tato zásada vychází z přesvědčení, že učitel, který vede žáky k samostatnému hledání řešení, dává žákům víc než učitel, který je učí, jak ten nebo onen typ úloh řešit. První cesta vyžaduje trpělivost a čas. Výsledky se dostavují pomaleji, ale jsou trvalé a schopné dalšího rozvoje. Druhá cesta je rychlejší, ale nabízí žákovi spíše „protézu“ poznatku než poznatek skutečný.

 

Komunikace
Tradiční typ dialogu „učitel se ptá – žák odpovídá“ je méně efektivní než diskuze žáků mezi sebou. V této diskuzi se objeví spousta podnětů, názorů a chybných představ, které pomáhají všem zúčastněným vytvořit si vlastní plnohodnotný, do již existující struktury znalostí dobře zapadající poznatek. Role učitele je motivační a organizační. Úloha badatele náleží žákům.